Weight pulling

Zdroj-https://www.k-9team.cz/sporty

Weight pulling

Přeloženo z angličtiny znamená tahání břemen. Dnes tak označujeme sportovní soutěž pro psy, kdy pes táhne na určitou vzdálenost břemeno, kterým mohou být buď sáně s nákladem, nebo speciální vozík - podle ročního období a sněhových podmínek. Princip soutěže spočívá v tom, který pes utáhne nejvíce kilogramů v daném časovém limitu.

Historie

Jako oficiální sportovní disciplína se weight pulling začal prosazovat v Kanadě a na severu Spojených států už před více než sedmdesáti lety. Tyto závody se tu vždy těšily velké oblibě, protože kromě napínavé podívané přinášely i možnost vsadit si na vítěze a při troše štěstí bez námahy přijít k penězům.

Ale až roku 1984 byla v Severní Americe založena organizace International Weight Pull Association, která stanovila pravidla a podmínky soutěže. V České republice se první závody konaly až po roce 1990, zpočátku jako zpestření a doplnění závodů psích spřežení. Postupně obliba weight pullingu rostla i u nás. V roce 2002 byla schválena oficiální Asociace pořadatelů Českomoravského pullingového poháru. Byl vypracovánsoutěžní řád, který je proti závodnímu řádu neustále upřesňován a vznikla i pravidla pro oficiální soutěže.

Pravidla

Pro ochránce zvířat jedna uklidňující zpráva: soutěžící pes není týrán, protože tahá zátěž ze své vůle a pro svého pána. Aby se zamezilo i nechtěnému zranění psa, jsou všechny řády a pravidla velmi striktně formulovány tak, aby k žádné nehodě nemohlo dojít.

Psi mají za úkol roztáhnout vozík (příp. saně) se zátěží a táhnout ho na laně po dráze o délce šest až deset metrů. Vozík se pohybuje po asfaltu, po kolejnicích nebo na sněhu, vždy po hladké a vodorovné trase. Na rozdíl od závodů psích spřežení je to soutěž jednotlivců. V každém závodě absolvuje pes maximálně osm pokusů s jedním pokusem opravným. Na každý z nich je časový limit od devadesáti vteřin. Soutěžící pes nesmí podle platných pravidel táhnout zapřažený pouze do obojku, ale ve speciálním postroji.

Kategorie

Psi do 28 kg, od 28 do 40 kg (včetně) a nad 40 kg, feny do 23 kg, od 23 do 31 kg a nad 31 kg.

Každé kolo je vyhlášena základní zátěž. Většinou to bývá 300 kilogramů. S každým kolem navíc přibývá váha zhruba o 30 až 60 kilo. Protože každý pes má jen zmíněných 8 + 1 pokusů, záleží už jen na zvolené taktice - ve kterém kole začne pes soutěžit a s jakou zátěží. Například i zkušení psovodi nasazují svého psa na vyšší zátěž, aby je menšími náklady zbytečně neunavovali. Když ovšem přecení psa a včas jej nevrátí do soutěže, nemusí pak pes bez předcházejícícho „rozcvičení“ vyšší zátěž zvládnout.
Závodní sezóna začíná u nás v lednu a končí v září.

Pomůcky a výcvik

Dobře padnoucí postroj určený přímo pro práci v těžkém zápřahu je základním předpokladem úspěchu psa. Nevhodné jsou druhy s „volnými zády“ na sprintový trénink v zápřahu. Tažné lano musí měřit nejméně dva metry, aby vozík nebránil psovi v pohybu nebo ho nezranil a nesmí pružit.

Nejprve je nutné přivyknout psa na postroj, k tomu je nejvhodnější asi šest měsíců staré štěně. Velcí psi, vhodní právě pro weight pulling, dospívají později a rovněž delší dobu je nutné věnovat pozornost tomu, aby jejich kosterní a svalový aparát nebyl přetěžován. Než pes dospěje, může se učit jen lehkému zapřahnutí, v běhu trénovat krátké úseky a cvičit správné povely. Důležité pro jeho soutěžní kariéru je, aby se naučil dobře vycházet s cizími psy, takže majitel musí věnovat značnou péči socializaci psa i výcviku základní poslušnosti. Až po čase lze prodlužovat vzdálenosti se stále lehkou zátěží, aby se naučil vytrvalosti. Cvičná dráha může v této době měřit kolem 500 metrů a lze ji dál prodlužovat, jak se zlepšuje kondice psa. S plnou zátěží se začíná trénovat až po dovršení osmnácti měsíců věku psa. Jako zátěže jsou často k vidění ty nejroztodivnější předměty – od menší pneumatiky z auta přes kládu, pytle s pískem, až po vyřazený trabant.

Soutěž

Pes navlečený do postroje je majitelem (handlerem) přiveden na start k vozíku a připnut na lano. Od chvíle, kdy psa pustí, se počítá čas. Majitel se rychle přemístí za cílovou čáru a začne psa přivolávat – tuto čáru nesmí během celého závodu překročit. Rovněž se nesmí dotknout rukou psa ani nákladu, nesmí používat žádné pomůcky, jako např. bič nebo rukáv, nesmí psa lákat do cíle na jiného psa, např. na hárající fenu. Výjimkou je jen takový případ, kdy se pes zamotá do lana, protože to handler smí psa vyprostit a rychle se vrátit za čáru. Soutěž pro psa končí buď vypršením časového limitu, nebo když vozík přejede cílovou čáru.

Úspěšný pes je svým pánem odměněn a odveden do stínu, kde si může odpočinout. Mezitím soutěží další psi a všichni handleři sledují konkurenty, odhadují jejich i „své“ možnosti a určují další taktiku: vynechat další váhu, nebo nastoupit?

Vyhrává pes, který utáhl nejvíce a v případě shody rozhoduje čas, za který své břemeno dotáhl do cíle.

Pro koho se hodí

Chovatel se při tomto psím sportu nijak zvlášť neunaví a na jeho fyzické parametry nikdo nehledí. Měl by však jít svému psu příkladem, umět ho dobře motivovat a povzbuzovat. Zato pes musí splňovat mnohé podmínky a omezení, nutná jednak k zajištění rovných podmínek pro všechny soutěžící, tak i na ochranu jeho zdraví. Start je například zakázán psům mladším jednoho roku a starším dvanácti let.

Soutěžit ve weight pullingu mohou všechna velká a silná plemena, samozřejmě i bez průkazu původu. U nás jsou na soutěžích často viděni severští psi, hlavně aljašští malamuti, sibiřští husky, grónští saňoví psi nebo občas samojedi, a dále němečtí ovčáci, dobrmani, pitbulové,bulteriéři, stafordšírští teriéři nebo novofounladští psi.

Ne každý fyzicky dobře vybavený pes, který se dobře pohybuje, je povolný a má chuť pracovat v zápřahu, je vhodným kandidátem pro pulling. Je třeba (i s pomocí odborníků) objektivně posoudit jeho ostatní předpoklady. Odhadnout u štěněte, jaké fyzické i psychické předpoklady bude mít v dospělosti a zda právě ono bude mít ty správné vlastnosti budoucího weight pullingového šampióna, je skutečná věda.

Z fyzického hlediska je dávána přednost raději menším, ale méně těžkopádným psům. Výška psa v kohoutku se doporučuje něco kolem padesáti centimetrů. Tlapy pullingového psa musejí být velké a kulaté, dobře vypolštářkované, se správně klenutými a těsně přiléhajícími prsty. Záprstí musí být silné a rovné. Pevná, nepříliš dlouhá záda, umírněně zaúhlený kolenní kloub, přiměřená šíře hrudníku – to všechno jsou parametry, které ovlivní vznik těch správných svalů pro tah těžkých břemen. Chovatel musí také počítat s tím, že pullingovému psu se postupně změní postava a stane se z něj psí kulturista. Pes vystavovaný enormní fyzické námaze musí být samozřejmě příslušně vyživován.

Fotogaléria Autor-Ľubica Stanovčáková